Cílem tohoto podání je poskytnout informace o pokračujícím porušování lidských práv nejzranitelnějších osob v zařízeních péče o duševní zdraví v České republice. Originální verze v angličtině ke stažení je již zveřejněna na webu United Nations Human Rights Treaty Bodies.

SUBMISSION eng .PDF

PODÁNÍ česky .doc

Shrnutí podání OSN zveřejnila Zuzana Durajová, právnička v oblasti duševního zdraví a zdravotního postižení, na své sociální síti Linked-In
„Rozhodnutí české vlády zrušit používání síťových lůžek považujeme za krok k ochraně důstojnosti a integrity lidí s psychosociálním postižením. V roce 2023 je to však spíše jen malý krůček než skok.“

Bylo mi potěšením spolupracovat se Šárkou Duškovou z Nadačního fondu Validity, Marií Salomonovou z Nevypusť Duši a Jarkou Jones a Jitkou Styblíkovou z Platformy pro transformaci péče o duševní zdraví na následném podání Výboru OSN pro lidská práva týkajícím se Česka.
Přestože došlo k určitému pozitivnímu vývoji směrem k lepšímu zacházení s lidmi v ústavech duševního zdraví, musí Česko udělat více pro splnění svých mezinárodních závazků v oblasti lidských práv.
– síťová lůžka jsou zakázána, ale zdá se, že celkové používání omezovacích prostředků ve většině velkých psychiatrických zařízení neklesá,
– stát se zatím nezavázal k plánu na péči o duševní zdraví zcela bez donucovacích prostředků,
– závažné případy špatného zacházení zůstávají nepotrestány a nejzranitelnější oběti mají jen málo možností, jak se domoci nápravy,
– stále neexistuje nezávislý a pravidelný kontrolní mechanismus pro psychiatrická zařízení.

The post Dopis Výboru OSN pro lidská práva appeared first on Platforma pro trasformaci.

Organizace Péče o duševní zdraví otevřela v Náchodě centrum duševního zdraví a výrazně tak mění podporu osob s duševním onemocněním v celém okrese Náchod. Díky centru se snižuje čekací doba na setkání s psychiatrem, za klienty domů jezdí i zdravotní sestry nebo psycholožka. A jedná se o výjimečný počin, centrum vzniklo v době, kdy ministerstvo zdravotnictví nekoná. Pomohl Královéhradecký kraj i okolní města.

 „Věřím, že nové centrum zlepší kvalitu podpory osob s duševním onemocněním v celém okrese. Jsem velmi rád, že jsme mohli jeho vznik finančně podpořit, protože se jedná o významný krok i v celorepublikovém kontextu. Doufám, že to může být inspirací i pro ostatní kraje,“ uvedl Martin Červíček, hejtman Královéhradeckého kraje.

Celou tiskovou zprávu i s fotografiemi můžete zhlédnout zde.

02.05.2023 Reakce na chybějící psychiatrickou péči: V Náchodě vznikne centrum duševního zdraví 
Člen Platformy – pardubický zapsaný spolek Péče o duševní zdraví připravuje otevření nového centra pro duševní zdraví! Blahopřejeme a citujeme z jejich webu:
„Jedeme vstříc rozvoji psychiatrické péče a slavíme. I díky podpoře od Královéhradeckého kraje budeme moci otevřít 1. 6. 2023 nové centrum duševního zdraví v Náchodě.
Co nás k tomu vede a proč je důležité otevřít centrum duševního zdraví právě v Náchodě? Vše si můžete přečíst v naší tiskové zprávě.“

Tisková zpráva PDZ – reakce na chybějící psychiatrickou péči.

Odkaz na článek od Péče o duševní zdraví reagující na výroky ministra Válka a zasazující vznik CDZ v Náchodě do kontextu.

The post Náchodsko má Centrum duševního zdraví appeared first on Platforma pro trasformaci.

Zde je naskenovaný výňatek ze zmíněného rozhovoru a zde je náš otevřený dopis s výhradami proti ministrovým tvrzením.  Kopii dopisu jsme zaslali předsedovi Vlády ČR, předsedovi Senátu ČR, předsedkyni Poslanecké sněmovny ČR, ministru práce a sociálních věcí, tajemnici Národní rady pro duševní zdraví,  České tiskové kanceláři a Deníku N.

Otevřený dopis ministrovi zdravotnictví

Na vyjádření ministra Válka reagovaly otevřenými dopisy i další subjekty: Aliance center duševního zdraví, Zástupci osob  s vlastní zkušeností s duševním onemocněním a Asociace komunitních služeb.

Aliance CDZ
Lidé se zkušeností s DO
Asociace komunitních služeb

Na otevřené dopisy reagovala média DeníkN , (18.4.23) Zdravotnický deník, (26.3.23) Radiožurnál (rozhlas.cz) a (26.3.23) iROZHLAS.

The post Platforma zasílá otevřený dopis ministrovi zdravotnictví appeared first on Platforma pro trasformaci.

Při návštěvě se soustředila mj. také na otázku deinstitucionalizace, reformy péče o duševní zdraví, zdravotnické a sociální detence. Setkala se mimo jiných i se zástupcem Platformy. Její zprávu zveřejněnou na webu 26.9.2023 NALEZNETE ZDE. V angličtině je tam k dispozici i reakce ČR na podněty Komisařky. Český (deepl) překlad reakce ČR je ZDE.

Z doporučení komisařky vybíráme pro rychlý přehled (přeloženo narychlo Deeplem) relevantní pasáže týkající se i lidí se zkušeností s duševním onemocněním:

101. Komisařka uznává, že v souvislosti s ochranou lidských práv osob se zdravotním postižením byly učiněny určité kroky. Je však také znepokojena tím, že mnohé z výše uvedených problémů, které jsou označeny za znepokojivé, jsou velmi podobné těm, které její předchůdce označil za naléhavé před více než deseti lety a které byly v uplynulém období předmětem doporučení mezinárodních orgánů v mnoha různých obdobích. Aby bylo možné dosáhnout skutečného pokroku v mnoha dlouhodobých otázkách týkajících se osob se zdravotním postižením, měly by úřady zdvojnásobit své úsilí.

103. Vyzývá vládu, aby zajistila, že strategické priority týkající se osob se zdravotním postižením budou účinně plněny, a to i posílením koordinace mezi různými ministerstvy, jakož i mezi státními a decentralizovanými orgány.

105. Vláda by měla zajistit, aby byla deinstitucionalizace prováděna se vší naléhavostí, mimo jiné rychlým přijetím komplexního akčního plánu deinstitucionalizace. Orgány by v tomto procesu měly věnovat zvláštní pozornost příslušným mezinárodním standardům, zejména těm, které jsou uvedeny v Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením, a pokynům výboru Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. V rámci toho by měly být ukončeny investice do stále existujících nebo nových velkých ústavů a dalších projektů založených na institucionalizaci a zdroje by měly být přesměrovány na rozvoj podpůrných služeb v komunitě. Namísto dalšího umisťování do ústavů by mělo být vyvinuto veškeré úsilí k odstranění kultury institucionalizace a mělo by se vycházet ze stávajících osvědčených postupů, které respektují právo osob se zdravotním postižením žít v komunitě. V tomto ohledu komisař zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby velké rezidenční ústavy nebyly nahrazeny pouze malými ústavy, které by kopírovaly předchozí model.

106. Komisařka vyzývá orgány, aby se zabývaly nepříznivým dopadem jednoletého rozpočtu na proces transformace ústavních zařízení na péči v komunitě a na proces transformace ústavních zařízení na péči v komunitě. podporu a aby zajistily spolehlivé dlouhodobé financování těchto transformačních procesů.

107. V zájmu podpory samostatného života komisař naléhavě vyzývá úřady, aby zajistily, že osoby s se zdravotním postižením měly přístup k cenově dostupným podpůrným službám pro osoby se zdravotním postižením, které by byly citlivé k jejich specifickým okolnostem, včetně pohlaví a věku, a k inkluzivním běžným službám na rovnoprávném základě s ostatními. Dále, aby přiměřeně pokrývaly výdaje spojené se zdravotním postižením a usnadňovaly plné začlenění do do společnosti, měly by orgány zajistit, aby osoby se zdravotním postižením dostávaly přiměřené individualizované financování, jehož výše by měla být pravidelně revidována a přizpůsobována příslušným změnám, včetně změn v nákladech a inflaci.

108. Komisařka by ráda zdůraznila potřebu systémových změn ve zdravotnictví, které zajistí, že bude poskytována na základě svobodného a informovaného souhlasu. Vyzývá rovněž úřady, aby neprodleně ukončily veškerá donucovací opatření, která se dotýkají sexuálního a reprodukčního zdraví a práv osob se zdravotním postižením. Jako naléhavý krok by úřady měly zajistit, aby osoby se zdravotním postižením měly k dispozici účinný přístup ke spravedlnosti, aby mohly napadnout jakákoli nedobrovolná opatření přijatá v souvislosti s jejich umístěním nebo léčbě.

109. Komisařka vyzývá české orgány, aby zajistily, že jejich právní předpisy uznají právo na osob se zdravotním postižením požívat právní způsobilosti na rovnoprávném základě s ostatními ve všech aspektech života.  V tomto ohledu naléhavě vyzývá orgány, aby dále změnily příslušné právní předpisy a zrušily stávající ustanovení, která umožňují náhradní rozhodování, a aby přijaly opatření, která umožní přístup k podpoře kterou mohou osoby se zdravotním postižením potřebovat při výkonu své právní způsobilosti. Měly by zřídit záruky v tomto ohledu, aby bylo zajištěno, že práva, vůle a preference dotčených osob jsou respektovány.77 Orgány by také měly zintenzivnit budování kapacit v soudnictví a poskytovat jim vhodné nástroje k přijímání adekvátních rozhodnutí v této věci, a to i s ohledem na jakákoli opatření pro podporované rozhodování v souladu s judikaturou Soudu podle článku 8 EÚLP a článkem 12 CRPD.

110. Ukončení špatného zacházení s osobami se zdravotním postižením v ústavních zařízeních musí být uznáno za nejvyšší prioritu. Musí být posílen dohled nad ústavy, aby bylo možné včas identifikovat riziko zneužívání, včetně všech, které se týkají používání chemických a fyzických omezovacích prostředků, a řešit je. rychle a účinně. To by mělo zahrnovat zajištění odpovídajících zdrojů pro státní a nezávislé orgány pověřené tímto dohledem.

111. Bez ohledu na jakékoli kroky přijaté k řešení porušování lidských práv v zařízeních sociální péče a zdravotnických zařízeních, komisařka vyzývá orgány, aby uznaly, že deinstitucionalizace je klíčem ke strukturálně řešení neodmyslitelného rizika špatného zacházení v ústavních zařízeních.

The post Návštěva Komisařky Dunji Mijatović appeared first on Platforma pro trasformaci.

Zdroj: iRozhlas, autorka Anna Košlerová, 26. října 2022, úvodní foto: Chodba v opavské psychiatrické nemocnici, autor Anna Košlerová. Zde je přepis rozhovoru.

REFORMA PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
Idea reformy péče o duševní zdraví se v občanské společnosti zrodila již v 90. letech minulého století. V roce 2013 pak byla oficiálně schválenou strategií ministerstva zdravotnictví, ale až v roce 2017 se podařilo získat finance z Evropských dotací. Na první fázi reformy z Bruselu přiteklo 2,5 miliardy korun. Z nich se zaplatily transformační plány pro snížení počtu lůžek v každé nemocnici, osmnáct měsíců pilotního provozu Center duševního zdraví (ambulantní péče, která má z velké míry nahradit psychiatrické instituce), ale také rekonstrukce sedmi současných psychiatrických nemocnic.
Reforma si klade za úkol zvýšit kvalitu péče a omezit stigmatizaci lidí s duševním onemocněním. V její první etapě vzniklo 30 center duševního zdraví, kde týmy zdravotníků a sociálních pracovníků poskytují psychiatrickým pacientům ambulantní péči v docházkové vzdálenosti od jejich bydliště, případně pacienty navštěvují přímo u nich doma.

JAN PFEIFFER
Odborný gestor reformního projektu center duševního zdraví MUDr. Jan Pfeiffer pracoval s lidmi s těžkou duševní nemocí již před sametovou revolucí. V roce 1990 byl jedním ze zakladatelů neziskové organizace Fokus. Působil jako její ředitel do roku 1994. Již od devadesátých let usiloval o změnu systému české psychiatrie. Část svého života strávil v Anglii, kde pracoval jako vedoucí psychiatr v komunitním týmu v západním Sussexu. Je členem Platformy pro transformaci péče o duševní zdraví.

Zdroj: Twitter Fokus Praha

Péče o duševně nemocné se s postupující reformou přesouvá zpoza zdí psychiatrických léčeben do komunit. Stávající systém totiž připomíná podle psychiatra Jana Pfeiffera spíše scény z Přeletu nad kukaččím hnízdem než moderní zdravotní péči. „Tam, kde to dělají dobře, neříkají ‚máme hotovo‘, ale chápou, že je to nějaký proces, který se v průběhu doby mění,“ říká Pfeiffer v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.

Reforma péče o duševní zdraví má za cíl přesunout lidi s duševní nemocí zpoza zdí psychiatrických nemocnic do komunity. Proč je tahle změna potřeba?
Když dáte dohromady víc než sedm, deset lidí na delší dobu, tak z toho vždycky vzniknou instituce. Ty jsou krásně popsané v Přeletu nad kukaččím hnízdem. Držet lidi mimo jejich běžný život znamená, že jim jenom snižujete schopnosti a kapacity, které měli předtím. V takových institucích vzniká umělý život, který lidem ubírá adaptační schopnosti na normální svět.

Člověk se pak těžko vrací zpátky do „normálního světa“. Tohle se stává i v bydlení s menší kapacitou, kde je třeba jen deset až dvanáct lidí. I tam se z toho stává instituce a jsou tam vnitřní pravidla, zatímco vnější svět je mimo.

To znamená, že to pak není o lidech, ale o instituci?
Ano, ale zároveň tu psychiatrickou nemocnici, tu instituci, vytvářejí lidé. Je to nějak o lidech. To jsou výzkumy, kde dají dohromady studenty a jedni jsou bachaři a druzí vězni. My lidé máme nějakou atavistickou potřebu, že když jsme zavření v prostoru, tak se začneme hierarchizovat a většinou tam jsou nějací nadřízení a nějací podřízení. Tohle není takřka možné proměnit v rámci současného systému. Další úskalí statu quo je, že jde o umělý život. Každý přece chce žít normálně, když má podporu. Nemocnice vznikly před 200 lety, kdy lidí bylo méně, služeb bylo méně a běžné komunity, které tenkrát existovaly, se začaly rozpadat. V Anglii, kde byla v osmnáctém století industriální revoluce, se začaly budovat bláznojemy (psychiatrické nemocnice, pozn. red.), protože nechtěli mít lidi na ulicích. To byla taková společenská dohoda s psychiatry, že lidé, kteří by jinak skončili na ulici, budou v péči psychiatrů za zdmi nemocnic. U nás tenhle kontrakt přetrvává.

Co jsou hlavní rizika změny: toho přechodu z velkých nemocnic do komunitních služeb? Víme, co se stalo v Americe, kde se v padesátých letech rozpustily instituce a spousta lidí skončila na ulici bez domova. Hrozí něco takového v Česku?
Ono se to říkalo i o Itálii. Teď se ale ukázalo, že řada těch lidí, kteří skončili na ulici, nebyli z nemocnic, ale hrály v tom roli jiné faktory. Samozřejmě odpůrci změny argument bezdomovectví často používají. Pak je tam ještě řada fenoménů, jako například to, že se nově zřízené komunitní služby začínaly starat o nové klienty, kteří nebyli navyklí a zformovaní institucionální péčí, zatímco lidi z institucí byli závislí na institucionální péči. Pro ně tyhle služby byly třeba i psychicky nedostupné. Je to o tom, aby celá změna byla dobře nastavená, aby peníze, které do toho jdou, stimulovaly změnu a to u nás chybí. Peníze, které do toho u nás jdou, podporují chování, které není úplně proreformní. Například když jste placená za obložnost lůžek nebo za jednotlivý výkon, tak vás to automaticky někam tlačí. V ideálním stavu by peníze neměly být poskytované za službu, ale za vytváření nového systému.

Teď skončilo evropské financování celého projektu reformy. Jak bude reforma financovaná dál?
Centra duševního zdraví a akutní lůžka mají financování zajištěné z pojišťoven a z peněz na sociální péči. Ten systém se stále jinak nastavuje. Spíš se teď zdá, že nastavení standardů nových komunitních služeb je to, kde chybí peníze. Umím si představit, že financování je ale vyjednatelné. Teď se zdá, že úplně nejsložitější bude to, že jsou předimenzované požadavky na personál a ten zkrátka chybí a bude chybět. Mladí psychiatři chtějí mít soukromé ambulance, to je ten největší problém.

Systém tedy musí být atraktivní pro mladé lidi?
Ano, ale těžko můžeme soupeřit s platem soukromých ambulancí, který se pohybuje kolem sto padesáti, dvě stě tisíc korun měsíčně. V Británií není možnost, že byste měli za státní peníze soukromé ambulance, to je prazvláštní postkomunistický systém.

A jaké to má řešení?
Mít více psychiatrických sester, sociálních pracovníků a vzdělávat je tak, aby byli kompetentní a psychiatra potřebovali spíš jako externího experta než někoho, kdo je neustále přítomný. Tak to je v Anglii, tam si psychiatři často dělají něco úplně jiného než samotnou péči. Reforma vycházela z představy, že v centrech duševního zdraví a nově zřízených službách musí být profesionalita, která vychází z medicínského vzdělání psychiatrů. To děláte třeba patnáct let, ale vůbec vám to nezajistí, že jste na systém jakkoliv připraveni. Ono se to sice nezdá, ale i jeden psychiatr na každé centrum duševního zdraví je hodně a lidé prostě nebudou. Jestli chceme mít sto či dvě stě takových center, tak musíme hledat jiná řešení.

Server iROZHLAS.cz popsal případ ženy, která byla roky kurtovaná v psychiatrické nemocnici v Opavě. Případ je popsaný v ministerských zprávách z roku 2018. Jak moc jsou takovéhle případy individuálními excesy a jak moc je to systémová věc, kterou nelze v institucionalizovaném prostředí předejít? Tedy jak moc je současný systém v rozporu s humánním systémem, který definuje například úmluva o lidech s postižením?
Ta laťka poskytované péče se zvyšuje. Některé věci, které byly dříve naprosto běžné, jsou teď naprosto nemyslitelné. Tím nechci říct, že se nedějí a že tu není riziko, že se dít budou, ale když je v nemocnici třeba zřetelné zneužívání, tak se to na rozdíl od dřívějších časů řeší. Ale ano, má to nějaký limit, to jsou limity institucionalizovaného prostředí. To zneužívání moci se konec konců může dít i v chráněném bydlení nebo komunitních službách. Lidé, kteří jsou institucionalizovaní, jsou vždy křehčí a obhájit svůj prostor je prostě těžší. Takže myslím, že se to celkově zlepšuje. Tolik už se do léčeben nedostanu, moc mě tam nepouští, protože mám nálepku vraha léčeben, ale tenhle případ je spíš exces než pravidlo.

Co je ideální stav, kam má Česko směřovat? Chápu, že celé je to nějaký proces a dynamický vývoj, ale v jakou chvíli si můžeme říct, že tu máme nastavený humánní systém péče o duševně nemocné?
Tak můžeme vždy vzhlížet k příkladům dobré praxe, například příklady z Británie,  Skandinávie nebo i Itálie a Španělska. Ale abych odpověděl… Když alespoň docílíme toho, že se tyto kolosy dobře nahradí tak, aby dědečci a babičky nemuseli do léčeben, ale aby byli zaopatřeni službami v komunitě, aby děti nebyly zavřené, aby se pracovalo s celými rodinami, aby se lidé se závislostmi léčili v nějakých komunitách místo léčeben. Změn je mnoho, ale jde o to, aby systém byl robustní, dobře řízený a dobře financovaný. Je také důležité, abychom zvládli přechod z éry, kdy změnu systému propagují neziskové organizace, do doby, kdy je změna považovaná za zájem většiny, kdy se z ní stává mainstream a celý systém nestojí na kolenou nadšenců z neziskovek, ale na profesionalitě. Aby to nebylo amatérské, ale zároveň aby z toho nevyšuměl lidský rozměr. Tedy aby se alternativní svět stal vládní prioritou. Můžeme si to představit, jako když se po ’89 disidenti dostali do vlády. Tohle si myslím, že nás teď čeká.

A co to v tuhle chvíli brzdí?
Je to od každého trošku: jsou to vysoké personální standardy, tedy ne vysoké, ale moc vysoké na stávající prostředí stárnoucí psychiatrické populace. Potřebujeme proškolit psychiatrické sestry, kterým se z prostředí psychiatrických léčeben často nechce ven.

Nejvíc to podle mě blokuje to, jak se rozdělují peníze. Teď si to můžete představit tak, že každý má svoje kapesné, za které si koupí bonbony, ale výsledkem je, že nemáme dost na energie. Tohle chce nějakou centrální vůli a ta chybí. Tohle není možné řešit zespoda, ale potřebujeme silnou politickou vůli s tím něco dělat. Tam je například prostor pro tvoření zákona o zdravotně-sociálním pomezí.

Co konkrétně by mělo v zákoně být?
To nikdo neví. Mělo by to být o dlouhodobé péči, starších lidech, tedy tématech, která jsou z půlky sociální a z půlky zdravotní. Jsou to služby, které se špatně ošetřují jen zdravotním nebo jen sociálním rozpočtem. To teď třeba zkouší v Německu, že pojišťovny vyčlení část peněz, dají poskytovatelům péče flexibilitu s nimi zacházet. Posléze se to vyhodnotí. Je tam daleko větší pružnost, která nahrazuje úporné kontraktování.

Zákon by tedy měl definovat, co je zdravotně sociální pomezí?
Ano, mohl by. Chce to po nás Evropská Unie, ale nikdo přesně neví, jak by to mělo vypadat. Zatím mam pocit, že je to kočkopes. Na ministerstvu zdravotnictví to dělá jedna paní, ale teď je o tom řeč i na ministerstvu práce a sociálních věcí, ale ti o tom koneckonců mluví už třicet let.

The post Když si řekneme, že máme hotovo, tak jsme mrtví muži appeared first on Platforma pro trasformaci.

Zdroj: iRozhlas, 11.10.2022, autor Petr Král, Foto: René Volfík, Centrum duševního zdraví Brno. Zde je přepis článku.

Centra duševního zdraví pomáhají lidem s duševním onemocněním, aby léčbu zvládli doma. Jsou součástí reformy péče o duševní zdraví. „Lidé mohou do centra docházet, ale velmi často tým dochází přímo za lidmi do jejich běžných podmínek. Domů nebo na pracoviště,“ popisuje koordinátor péče Pavel Novák. „Je to výhodnější a efektivnější než hospitalizace v psychiatrických nemocnicích,“ dodává.

Centra duševního zdraví za rok a půl pilotního provozu podle ministerstva zdravotnictví pomohla devíti tisícům lidí se závažným duševním onemocněním.

Zatím v Česku funguje zhruba 30 center duševního zdraví. Dalších devět týmů podporuje speciálně děti, seniory nebo závislé. Do roku 2030 by mělo podle plánu reformy péče o duševní zdraví vzniknout zhruba dalších 70 center.

Financování sociální části péče v centrech má mít na starosti resort práce a sociálních věcí. Na navazující služby pro osoby s duševním onemocněním včetně center duševního zdraví má jít příští rok minimálně 600 milionů korun. V následujících třech letech celkem skoro dvě miliardy korun.

Není to jenom psychiatrická ambulance, ale společné pracoviště i se sociálními službami, adiktologem. Tým se může zaměřit na potřeby velmi širokého spektra, popisuje centra duševního zdraví Pavel Novák. Poslechněte si rozhovor.

The post Díky síti center duševního zdraví ubude až 70 procent psychiatrických hospitalizací appeared first on Platforma pro trasformaci.

Zajímavý článek o stavu psychiatrické péče se statistikami uveřejnili 3. ledna 2022 na iRozhlas Jan Boček, Anna Košlerová, Kristína Zákopčanová. Zde je odkaz na článek na serveru iRozhlas.

Zde je přepis článku pro potřeby Platformy pro případ, že by online článek již nebyl k dispozici.

The post Z nemocnic zpátky do života appeared first on Platforma pro trasformaci.